Romové dělají otevřeně to, co my skrytě. Jejich nadané děti by měl stát zvýhodňovat, říká mecenáška

Před 18 lety založila Kateřina Dubská nadaci Verda. Z peněz, které dostala za prodaný podíl ve firmě, začala podporovat vzdělání romských dětí. Za tu dobu i díky její pomoci vystudovalo přes čtyři sta dětí. „Chceme, aby nebylo mezi Romy tolik chudoby a nevzdělanosti. Podporujeme, aby vyrostla jejich elita, která bude bojovat za svá práva. A jedinou cestou je vzdělání,“ říká Dubská.

Proč by měly romské děti dostávat stipendium za to, že chodí do školy?

Protože musí překonat víc překážek než děti z majority, aby vystudovaly.

Jeden z nejsilnějších zážitků pro mě byla dívka, která studovala práva a říkala nám, že byla jediná Romka ve třídě na základce a schytávala to ze všech stran, bohužel i od učitelů. A že to bylo těžké, protože její rodiče trvali na tom, aby chodila do neromské základky. Což chce řada romských rodičů. Tím ovšem vystavují svoje dítě většímu tlaku.

[ TIP: Odebírejte nové články z rubriky Romové v Česku e-mailem. ]

Pak šla na střední, to už bylo mnohem lepší, a na vysoké už se s rasismem vůbec nesetkala. Řekla jsem jí, že je mi to líto, a ona se na nás tak podívala a řekla: „Víte, já už to dneska beru tak, že jsem to asi potřebovala, protože já už teď vím, že vydržím všechno.“

Mě to potěšilo, ale proč by si tím romské děti měly procházet?

Je pro stát výhodné, pokud mají romské děti vzdělání?

Bylo by pro něj ještě výhodnější, když už vyplácí dávky a cesta z ghetta je těžká, rodiny motivovat, aby děti udržely na škole. I tím, že by byly zvýhodněné. Protože když jsme před 18 lety začínali, bylo obvyklé a z krátkodobého hlediska pro rodiny výhodnější, když dítě skončilo povinné vzdělání na základní škole a šlo na pracák. Protože jim přinášelo peníze.

Kdežto investice do vzdělání znamenala čtyři roky velké finanční zátěže. To není jen o jízdenkách do školy, ale taky o pracovních sešitech a pomůckách, protože vzdělání je sice zdarma, ale věčně dokupujete nějaké učebnice, což nejsou levné věci. Rodině se proto studium dětí z krátkodobého hlediska nevyplatí.

Stát by měl platit dětem, aby chodily do školy?

Za základní vzdělání ne. Ale pokud je rodina v situaci, že není schopná udržet nadané dítě na škole, nemá na to, tak myslím, že se to vyplatí.

Pokud je stát schopný přispět chudým dětem na obědy, s čímž naprosto souhlasím, proč by se nemohlo přispívat i na to, aby měly aspoň učňák? I dobrý romský řemeslník je dnes velká deviza.

Máme stipendisty z malé vesničky v Ralsku, kam jezdí asi čtyřikrát denně veřejná doprava a pro rodiče je obrovská zátěž ji platit. A vím o případu dívky, která přestala studovat, protože neměla na to, aby dojížděla do školy do jiného města.

 

Pořád existuje spousta rodin, které ve vzdělání smysl nevidí. Většinou to bývají ty nejchudší z vyloučených lokalit, zadlužení, v exekuci. Pro ně nemá smysl o cokoliv se snažit, protože jim to život nezlepší, ne?

Záleží, jaké jsou to rodiny. Pokud mají rodiče vzdělání, dá se předpokládat, a naše zkušenosti to potvrzují, že všechny jejich děti budou mít nějakou školu. To se pak šíří geometrickou řadou.

V poslední době ale nastala v uvažování romských rodin obrovská změna. I rodiče, kteří vzdělání nemají a jsou dlouhodobě nezaměstnaní, nám říkají: „Chceme, aby se naše děti měly líp.“ Před 18 lety jsme toto neslyšeli. Když jsme začínali, měli jsme problém sehnat stipendisty, převažovali učni.

Také jste ale dost výrazně zpřísnili kritéria pro ty, kdo vaše stipendium dostanou.

Zjistili jsme, že je velmi problematické přihlížet k sociálním poměrům rodin. A že čím lepší známky děti mají, tím větší je pravděpodobnost, že vystudují. Jakmile se dostanou z prvního ročníku do druhého, mají skoro vyhráno. Což není problém jen romských dětí, ale i majority.

Je to však pro ně těžké, protože často jsou na škole samy. Jediný z rodiny, kdo studuje, jediný Rom v ročníku. Mají problémy, s nimiž se ostatní nesetkají, nebo se nemají s kým poradit. Potřebují o sobě navzájem vědět, takže už jsme uspořádali dvě setkání.

Kateřina Dubská (54)

Spisovatelka a podnikatelka. Vystudovala sociologii a andragogiku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

V 90. letech se podílela na vzniku vydavatelství počítačové literatury Computer Press. Poté, co jej koupil americký fond Bancroft, založila nakladatelství ERA 21 a stejnojmenný uznávaný časopis věnovaný architektuře.

V letech 2006–2010 byla v Brně zastupitelkou za Zelené, později vedla jejich krajskou organizaci ve Zlínském kraji. Byla jednou z iniciátorek občanské koalice Nádraží v centru a prvního referenda o poloze brněnského hlavního nádraží.

Před deseti lety se odstěhovala z Brna do Bílých Karpat a začala se věnovat psaní knih. Dosud jí vyšly Člověk Gabriel, Dcery, Malé zázraky a Z kopce do kopce.

Je pravda, že pokud se mají Romové špatně, doplácí na to i majorita?

Já vždycky říkám, že jsou takové zrcadlo společnosti. Romové mají velmi vysokou emoční inteligenci, schopnost vycítit podprahově situaci, což je asi dané vývojem komunity. Protože až do 19. století byli ve většině zemí tvrdě pronásledováni nebo násilně asimilováni. Proto taky strašně rychle poznají, když je někdo pokrytec.

Naopak oceňují, když jste vůči nim přímí a upřímní. Mně se třeba nikdy nestalo, že by mě někdo okradl nebo byl ke mně agresivní. A do brněnského Bronxu chodím dvacátý rok.

V čem jsou Romové zrcadlo společnosti?

Dělají to, co většinová společnost, jen ta to dělá pokrytecky. Běžný člověk si řekne: „Politici taky kradou, všude je korupce, proč bych si taky něco nevzal nebo si nepomohl.“ Kolik lidí z většinové společnosti zneužívá dávky a ani se tím netají? Ale když se na to přijde, příživníci jsou jen Romové.

Dělají otevřeně to, co my skrytě. Netvrdím, že drobná kriminalita není, ale kdyby se srovnalo, kolik odklonili Romové a kolik lidé z majority, byly by to diametrální rozdíly.

Lidé se nestydí posílat někoho do plynu

Proč jste Verdu založila? Co byl první impuls? 

Já jsem do té doby podnikala, byla jsem těžký workoholik a nějaké společenské problémy mě vůbec nezajímaly. A moje motivace začít s podnikáním byla, že jsem chtěla mít vlastní byt, protože jsem neměla kde bydlet. Takže když už jsem pak byla za vodou, splnila si, co jsem chtěla, a nemusela řešit peníze, rozhodla jsem se věnovat nějakému dobročinnému projektu.

Tehdy se začalo mluvit o rasových útocích a dodneška si pamatuju, co byl pro mě ten zlom. Byl to útok na spící rodinu v Žilině na Slovensku. Přepadli je holohlavci s baseballkami a zmlátili je. Pro mě to byl úplný šok, tyhle rasové útoky mi dělaly fyzicky zle.

Nechápala jsem, proč mi to dělá tak špatně, a když jsem se o to začala víc zajímat, zjistila jsem, že to asi bude kapkou romské krve, kterou mám po pradědečkovi. Měla jsem pocit, že musím něco udělat. Začala jsem uvažovat o nějakém fondu – z debat pak vzešlo to, že bude podporovat vzdělání romských dětí.

Potvrdily se vám počáteční předpoklady, že podpořit vzdělání Romů má smysl?

Ano. A pořád opakuji, že na tom mají obrovskou zásluhu hlavně neziskovky, které pracují už s dětmi na základkách. Je to vidět, protože když se dnes bavíte s dětmi, což už je pro nás druhá generace, jsou jiné. Mají mnohem větší sebevědomí, jsou si vědomy, co a proč chtějí.

Ze začátku šlo většinou o učně, a když se hlásili na střední školu, tak na sociální práci, nebo na vysoké na romistiku. Dneska studují všechny možné obory, máme stavaře, několik doktorů, zdravotní školy, policisty, právníky, diplomata.

Dá se říct, že Romové už mají svoji vzdělanou elitu?

Určitě. Že se to za 20 let dokázalo takto změnit, je obrovský posun. Předtím byl vzdělaný Rom bílá vrána. Už jen že existuje Romea, která přináší zpravodajství, kde jsou romští novináři, to by si nikdo před těmi lety nedokázal představit.

A pomohlo to, že pomalu vyrůstá vzdělaná romská elita, změnit pohled majority?

Vzhledem k tomu, jak jsou dnes lidé schopní komunikovat ve veřejném prostoru, tak to nesouvisí s obrazem Romů, ale s hledáním obětního beránka a nepřítele. Před 20 lety si lidé dávali pozor, aby něco ventilovali jen v uzavřené skupině. Dnes se nestydí za to, že někoho na internetu posílají do plynu. To je přece strašlivé. Otevřená agrese se zhoršila, to nám říkají i naši stipendisté.

Nejhorší je to pro ně na základních školách a učilištích. Některé historky, které nám vykládají, jsou dost děsivé. Přitom jde o ty, kteří se snaží.

Jedna dívka nám řekla, že musela změnit učňák, protože tam po ní plivali. Nikdo ji nezbil, ale představte si, že jdete do školy a plivou tam po vás. Na středních školách bývá situace mnohem lepší a na vysokých už rasismus vůbec neřeší.

Jak dlouho tedy bude trvat, než budou Romové na stejné úrovni jako majorita a ta je bude vnímat jako sobě rovné?

Je otázka, na jakou úroveň chceme, aby se dostali Romové, a na jaké úrovni jsme vlastně my. Mají se identifikovat s námi? Co to je integrace? Cílem je, aby mezi nimi nebylo tolik chudých lidí, aby měli svou střední vrstvu, měli svoji elitu. Ale podívejte se, v jakém stavu je naše elita. Je uznávaná většinovou společností? Co byla dřív elita, je pořád ještě bráno jako společenský vzor?

Chceme, aby nebylo mezi Romy tolik chudoby a nevzdělanosti, aby nebyli tak snadno zneužitelní, aby se dokázali prát za svá práva sami a nemuseli za ně bojovat jiní. Aby jim jejich elita byla schopná pomoci a nakonec si byli schopní pomoct sami.

Nadační fond Verda

  • Jediný fond zaměřený na vzdělávání Romů financovaný výhradně ze soukromých darů. Největším dárcem je nakladatelství Albatros (vlastníci nakladatelství Silke a Jaroslav Horákovi jsou také jedni z investorů Deníku N, pozn. red.).
  • Od svého vzniku v roce 2001 poskytl 882 stipendií pro studenty a učně (některým opakovaně) v celkové výši 4,345 milionu korun. Stipendium se pohybuje mezi 7 a 13 tisíci korun ročně.
  • Pro školní rok 2017/2018 obdržel 102 žádostí z celé republiky.
  • Mezi stipendisty převažují studenti středních škol (44 %). Vysokoškoláci a studenti VOŠ představují 17 % stipendistů.
  • Studium dosud řádně ukončilo 449 stipendistů (zhruba 75 procent z celkového počtu), z toho více než třetina středoškoláků pokračuje na vysoké nebo vyšší odborné škole.
  • Fond úzce spolupracuje s brněnskou městskou příspěvkovou organizací Drom.